Josef Ciliak se v řadách 39. střeleckého pluku „Výzvědného“ italských legií šťastně dožil konce první světové války a vrátil se zpět do Kerhartic, kde byla jeho domovská obec. V lednu 1919 odešel se svým plukem na Slovensko hájit přiřčené území státu proti snahám Maďarska zachovat Slovensko pod uherskou nadvládou. V boji s Maďary byl u Parkanu (dnešní Štúrovo)  27. 3. 1919 smrtelně zraněn do hlavy.

   Po exhumaci v Parkanu bylo jeho tělo převezeno do Ústí nad Orlicí a zde na místním hřbitově s náležitými poctami 1. června 1919  pohřbeno. V době nesvobody, kdy museli být legionáři vymazáni z paměti národa, hrob Josefa Ciliaka zpustl, kamenný reliéf hrobu byl zničen a vše pokryla vegetace. V roce 2006 bylo přistoupeno k restaurování tohoto pietního místa. Za výrazné podpory Města Ústí nad Orlicí a místních podnikatelských subjektů byl vojenský hrob italského legionáře obnoven a dne 9. 12. 2006 slavnostně odhalen. Shodou šťastných náhod nad ním právě v té chvíli zavlál originální prapor 39. střeleckého pluku „Výzvědného“ čs. legií v Itálii.

  Jméno legionáře Josefa Ciliaka s životopisnými daty je uvedeno na pamětní desce na základní škole v Kerharticích a na památníku obětí obou světových válek před kerhartickým hřbitovem.

   Čest jeho památce!

    Autorem medailonu je Vladimír Pohorský