Po bojích u Dobrudži, u Bachmače, na Nikolajevském frontu a po sibiřské anabázi se legionář Antonín Šonka šťastně vrátil do vlasti, kde byl k datu 20. 11. 1920 demobilizován. Jako člen učitelského sboru chlapecké obecné školy v České Třebové se za období Protektorátu zapojil do odbojové činnosti. 10. 12. 1939 se stal členem místní odbojové skupiny organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, řízené poštmistrem v obci Parník Karlem Votroubkem. Skupina rozšiřovala letáky a tiskoviny, přechovávala zbraně, prováděla sběr příspěvků na odboj, podporovala perzekvované osoby a jejich rodiny a předávala výsledky své zpravodajské činnosti v Protektorátu prostřednictvím vysílačky organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) londýnské exilové vládě.  

   Antonín Šonka byl zatčen v České Třebové pardubickým gestapem dne 10. 7. 1941 spolu s legionářem Karlem Votroubkem,  odvezen  k  výslechům  do  Pardubic  a  odtud  do  věznice  v  Praze  na  Pakráci.  Nakonec byl   transportován  do   německého   tábora  v Ichtershausenu, kde po brutalitě výslechů tří příslušníků gestapa zvolil v noci ze 4. na 5. 1. 1943 dobrovolně smrt.  

  Legionář  Antonín  Šonka byl  in  memoriam  vyznamenán  Československým válečným křížem 1939,  který  dne  28. 10. 1946 osobně převzala jeho pozůstalá manželka. 

  Jméno ruského legionáře Antonína Šonky je uvedeno na pomníku u Základní školy Habrmanova v České Třebové. Pamětní deska s jeho podobiznou je umístěna ve vstupní hale Základní školy Nádražní v České Třebové.

   Čest jeho památce!

* K rozdílnému datu narození uváděnému v legionářských dokladech Antonín Šonka dne 25. 1. 1929 ve  sdělení pro MNO-Kancelář čs. legií v Praze píše: "... Přihlásil jsem se do srbské dobrovolnické armády v Rusku. Přihlásil jsem se na jeho (kamarádovu, pozn.) radu jako Slovinec a udal jsem špatná data narození a jména otcova, poněvadž jsem se bál pronásledování rodičů rakouskými úřady. Rodiče také skutečně byli vyšetřováni ... ".

   Autorem medailonu je Vladimír Pohorský